Monitoring
ledovců

Náročný výzkum

Od roku 1986 realizovala skupina českých speleologů soustředěných kolem firmy Speleo Řehák již 17 glaciospeleologických polárních expedicí za účelem průzkumu nitra subpolárních ledovců a kryokrasu v jihozápadních Špicberkách. Součástí průzkumu je mimo jiné dokumentace a výzkum drenážního systému ledovců Werenskiold, Nannbreen a Torellbreen, probíhající prostřednictvím mapování vybraných ledovcových jeskyní a zaměřování pozice čel ledovců v rámci jednotlivých realizovaných expedic. Shromážděná data poskytují komplexní pohled na dlouhodobé změny těchto jedinečných ekosystémů v kontextu posledních více než 35 let.

Modelace chodeb ledovcových drenážních systémů probíhá prostřednictvím termoeroze proudící vodou a jejich případného opakovaného zaplavování vodou z tající sněhové i ledové pokrývky ledovce a okolních skal. Obrovské množství vody s sebou nese jemný písek i balvany vznikající působením obrovských tlaků ledovce na skalnaté podloží, který chodby dále brousí a vymílá. K modelaci tak dochází i v důsledku pohybu a plasticity vlastního ledovce.

Díky nepřístupnosti drenážních systémů, dané jednak jejich geografií, tak i skutečností, že bez speciálního speleologického vybavení, dlouholetých zkušeností a velkého odhodlání je nemožné se do ledovce dostat, i extrémně násilnou podobou modelačních procesů (chodbami se doslova valí ohromné množství vody, někdz s kusy ledu a kamením) existuje v tomto prostředí jen málo dlouhodobých měření – jejich délka se většinou pohybuje ve dnech, maximálně týdnech.

Projekt Caveman

Od začátku jsme věděli, že sondy musí odolat tlaku přes 1,5 Mpa, extrémnímu mechanickému namáhání od proudícího ledu a kamení, dopadu vody a balvanů z více než 50metrové výšky i opakovanému zamrznutí – pocitové teploty zde při vánicích klesají až na -70 °C.

Tato výzva nás zaujala natolik, že jsme na sondách začali pracovat okamžitě, a protože by náklady na takový projekt byly pro nadšeneckou skupinu polárníků likvidační, rozhodli jsme se vývoj sond financovat sami.

Sondy jsme koncipovali jako samostatné jednotky se vzájemným jištěním – sondy v pravidelných intervalech sdílí měřená data, aby i v případě ztráty kterékoliv z nich zůstala zachována všechna data, která se jim v rámci celé skupiny podařilo naměřit.

K sondám jsme vyrobili přenosné zařízení pro detekci dosahu jejich signálu a konfiguraci celé sítě v místě instalace – centrální jednotku schopnou přenášet měřená data přes satelit a speciální magnetické přepínače, které umožňují snadnou aktivaci jednotek i uprostřed vodopádu studené vody – lze je tak například uvést do režimu spánku nebo naopak do režimu určeného pro vyčítání dat zpátky v laboratoři.

Sondy v tomto neúprosném prostředí úspěšně absolvovaly 1 500 dní nepřetržitého měření; data, která poskytly, poslouží k hlubšímu porozumění průběhu modelačních procesů ledovcových drenážních kanálů a jeho návaznosti na lokální počasí a klimatické změny.